O jménech tratí

Otevřeme – li jízdní řád Německých drah (DB AG), zjistíme, že vedle čísla příslušného traťového oddílu, výchozí a cílové stanice zde často najdeme i název té které trati. Název, který většinou vychází z regionu, kterými je trať vedena. Tratě tak jsou pojmenovány podle řek, pohoří či dalších charakteristických znaků. V našem nejbližším sousedství, tedy na saské straně státní hranice, se tak můžeme svézt úzkorozchodnou Fichtelbergbahn z Cranzahlu do Oberwiesenthalu (podle nejvyšší hory bývalé NDR, pod kterou se nachází její koncová stanice), Elstertalbahn mezi Plavnem a Gerou (podle řeky) nebo muzeální Preznitztalbahn (dle údolí říčky Písečnice).

Své, možno říci tradiční názvy mají i některé trati na síti SŽDC. Za všechny jmenujme třeba Posázavský Pacifik mezi Prahou, Vraným nad Vltavou a Čerčany nebo Pražský Semmering z Prahy – Smíchova do Hostivic.

I v Karlovarském kraji obdržely některé trati svůj název. Některé z nich mají původ staršího data, další jsou staré jen několik málo let.

Tou první byla „Kraslické dráha“ (trať ze Sokolova do Kraslic a dál na státní hranici). Její název má svůj původ u zastupitelstva města Kraslic, které ve druhé polovině devadesátých let (ještě před převzetím trati společností Viamont) usilovalo o její privatizaci. Dnes bychom zvolili spíše název „Svatavská dráha“ (celá trať včetně navazujícího německého úseku vede údolím říčky Svatavy). Vždyť i první publikace, věnovaná této trati, nesla název „Dráha údolím Svatavy“ (byla vydána v roce 1996 u příležitosti 120. výročí úseku ze Sokolova do Kraslic předměstí; další vydání následovalo o pět let později).

V roce 1999, když jsme slavili stoleté jubileum horské dráhy z Karlových Varů o Potůčků a německého Johanngeorgenstadtu. Druhá nejvýše položená trať v českých zemích nesla v období před 1. světovou válkou přídomek „Nejdecký Semmering“. Na zapomenutý název navázal jeden ze spoluorganizátorů oslav, tehdejší starosta města Nejdek a dnes funkcionář občanského sdružení „Jde o Nejdek“ Mgr. Milan Michálek. Oslavy, které připadly přesně na den stého výročí trati, tedy 15. května 1999, byly zatím největší akcí svého druhu v našem regionu. Pozvání pořadatelů tehdy přijali m.j. ministr dopravy České republiky Doc. Ing. Antonín Peltrám a generální ředitel Českých drah Ing. Dalibor Zelený.

V roce 2008, když jsme připravovali oslavy 110. výročí lázeňské trati z Mariánských Lázní do Karlových Varů, vzniká název „Tepelská dráha“. Proč právě tento název? Trať je zčásti vedena Tepelskou pahorkatinou, větším dílem pak údolím řeky Teplé. Důležitými stanicemi na trati jsou Teplá a Bečov nad Teplou, ze stejného slovního základu vychází i název dopravny Teplička u Karlových Varů (v obci Teplička). Nezmínit nelze ani premonstrátský tepelský klášter, který byl jedním z koncesionářů této železnice a dlouhá léta měl na nádraží v Teplé svou vlastní vlečku (je to kusá kolej u mariánskolázeňského zhlaví).

Pro laika je možná trochu nesrozumitelný název „Halštrovská dráha“. V roce 2010 jsme hledali název pro další jubilantku – regionální trať z Tršnice (ano, takto je to správně, název Tršnice je jednotného čísla) do Lubů u Chebu. Nabízely se názvy jako „Lubská dráha“, „Kaolinová dráha“ a ještě některé další. Pojmenování, jež se nakonec objevilo na plakátech, jízdenkách, publikaci a dalších materiálech oslav, je odvozeno od Halštrovského mezihoří, kterým je část trati vedena.

V současné době hojně prezentován je název „Slavkovská dráha“ - pojmenování pro regionální dráhu z Krásného Jezu do Nového Sedla u Lokte. I toto pojmenování mělo svůj vývoj. Když v roce 2007 vydal Městský úřad publikaci autorů kolem Železničního spolku Klub M 131.1, nesla tato název „Dráha Slavkovského lesa“. Pojmenování „Slavkovská dráha“ se vžilo i při oficiálních jednáních o obnově této dlouhodobě vyloučené trati (kterých se aktivně účastní i Demokratická unie odborářů).

V letošním roce oslavíme 110. let od zahájení provozu na lokálce z Dalovic do Merklína. Mezi železničáři i cestujícími se pro ni vžil název „Merklínka“. Vymýšlet nový název je v tomto případě asi zbytečné.

Pojmenování železničních tratí není samoúčelné. Napovídá něco o oblasti, kterou je vedena, může být dobrým pojítkem mezi železnicí a regionem, mezi dráhou a místním obyvatelstvem. Navíc by názvy tratí mohly mít i účel propagační – při pořádání různých nostalgických a výročních jízd, mohly by se objevit v jízdních řádech a propagačních tiskovinách jednotlivých železničních dopravců a také v materiálech příslušných měst a obcí.

Robert Koutný

 © Vladimír Končal

administrátor DUO

Vladimir.Koncal@duo.cd.cz

http://www.duocr.cz/index.php?nid=10116&lid=cs&oid=2502437